Muzeum zlocinu

 

 

Home Up

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vražda detí      Vražda stopárok    Znásilnenie a vražda   Vražda a rozštvrtenie

narodený 2. 1. 1942 v Banskej Bystrici (Slovensko) - popravený 16. 7. 1987 v Bratislave
Juraj LuptákJuraj LUPTAK
Muž s rukami založenými v bok a odmietavým výrazom v tvári bol pred vyše dvadsiatimi rokmi postrachom Banskej Bystrice. Tento primitívny pastier a alkoholik, ktorý ledva skončil osobitnú školu sa preslávil ako „banskobystrický škrtič“. Od dvanástich rokov vyrastal v rôznych detských domovoch. Po osobitnej škole nastúpil na banícke učilište, to však údajne kvoli vážnemu úrazu nohy nedokončil. Bol zamestnaný ako závozník, pastier, či pomocný robotník na stavbe, ale ak to nebolo nutné radšej nepracoval vôbec a len tak sa túlal a žil z čoho sa dalo. Bol dvakrát vo výkone trestu - za trestný čin krátenia dane a aj za marenie výkonu úradného rozhodnutia.Séria vrážd tohto zákerného zabijaka sa začala 6. mája 1978 za Banskou Bystricou. Na lesnom chodníčku pri Vysielači si v pekné májové popoludnie vystriehol svoju prvú obeť, 20 ročnú ženu. Priskočil k nej zozadu a škrtil ju kým neupadla do bezvedomia a potom ju znásilnil. Keďže Lupták nebol len „úchyl", ale aj zlodej ukradol je aj 500 korún, ktoré mala v kabelke.

Od prvej vraždy prešli štyri roky a nič podstatné sa nestalo. Teda okrem toho, že si Lupták odpykal vo väzení jeden trest. Celé štyri roky sa pohyboval na slobode a mal zrejme pocit, že ho asi nikdy nechytia, čo by možno bola aj pravda, keby neprišiel 2. jún 1982. Vtedy na Suchom vrchu pri Banskej Bystrici zavraždil svoju ďalšiu obeť. Bolo to ledva 15 ročné dievča, ktoré ho zaujalo možno nielen svojou mladosťou, ale i batohom na chrbte. Lupták opitý Okenou a vínom vraždil druhýkrát. Okrem toho dievčaťu ukradol hodinky, náušnice a samozrejme aj ten batoh.

Lupták vydržal neútočiť vyše mesiaca. 18. júla 1982 už drzosť tohto vraha rástla a svoju poslednú vraždu spáchal takmer v centre mesta, pri budove vtedajšieho Krajského národného výboru. Tentoraz si so sebou vzal pre istotu veľký kameň aby sa nenamáhal škrtením a mal istotu, že si nejakú obeť skutočne „uloví“. V tme za budovou úradu trpezlivo vyčkával na nejakú mladú ženu. Po chvíli prišla. Netušiac prešla okolo beštie schovávajúcej sa v tme. Vrhol sa na ňu zozadu a začal ju kameňom mlátiť po hlave. Surovo ju bil až kým nestratila vedomie, ale neznásilnil ju, pretože mala práve menštruáciu. Keď sa žena po chvíli prebrala, dobil ju na smrť, ukradol jej náušnice a ušiel.

Svoje obete nezabíjal len zo sexuálnych pohnútok, ale aj preto, aby ich umlčal a zbavil sa svedkov. Alkohol zvyšoval jeho agresivitu. Napriek tomu, že Juraj Lupták bol veľmi primitívnou osobnosťou, nebezpečnosť svojho konania si uvedomoval. Bol zničený alkoholom, ktorý ako sám priznal pil od 17 rokov. Svoje denné dávky akoholu si dopĺňal aj Okenou. Mladé ženy si nevyberal len preto, že ho staršie sexuálne nepriťahovali, ale aj preto, že pri nich počítal s ich fyzickou slabosťou. Pri rekonštrukciách sa predvádzal, s chuťou ukazoval, kde na svoje obete čakal, ako ich vraždil a kadiaľ utekal. Akoby bol na seba pyšný. Až keď sa dozvedel, že mu hrozí trest smrti, zľakol sa a všetko začal popierať. S absolútnym trestom totiž nerátal, myslel si, že ho odsúdia len na niekoľko rokov, ktoré si odpracuje v bani a zo zarobených peňazí nahradí rodičom svojich obetí spôsobenú škodu.

Súdni znalci zistili, že v prípade Juraja Luptáka neexistuje žiadna náprava. Ani dlhodobý trest, ani kastrácia nezaručia, že nespácha ďalšie vraždy. Išlo o polyformnú psychopatickú osobnosť s defektnou sexualitou a citovou a sociálnou nezrelosťou. Svoje konanie vedel rozpoznať a účelne riadiť. Na svoje činy sa vopred pripravil, pripravil si únikové cesty, vždy vopred vedel čo spraví, že bude vraždiť. Jeho pobyt na slobode bol nebezpečný a tak Krajský súd v Banskej Bystrici odsúdil Juraja Luptáka za trojnásobný trestný čin vraždy, trojnásobný trestný čin krádeže a dvojnásobný trestný čin znásilnenia na trest smrti, ktorý bol vykonaný v Bratislave 16. júla 1987.

******************************************************************

Olga HepnarováOlga Hepnarová
Narozena 30. 6. 1951 - popravena 12. 3. 1975 v Praze
Olga Hepnarová úmyslně najela 10. července 1973 nákladním autem Praga RN na tramvajové nástupiště s úmyslem usmrtit co nejvíce lidí. Následkem jejího činu zemřelo 8 lidí a dalších 11 bylo těžce zraněno.
 
Byla popravena dne 12. března 1975.

"Vážení, prosím, abyste přijali tento list jako dokument.Byl napsán na obranu proti případnému znevážení mého činu, také jako poukázání na to, že jsem člověk pohybující se dosud v mezích duševní normy... Dnes ukradnu autobus a plnou rychlostí vjedu do davu lidí. Stane se to pravděpodobně někde v Praze 7. Zaviním smrt x lidí. Budu souzena a potrestána.
(Z dopisu O. Hepnarové ze 7. 7. 1973)

O tři dny později odeslala Olga Hepnarová dopis redakcím Svobodného slova a Mladého světa. Téhož dne svůj slib také splnila. Kolem 13.45 hod. vjela vypůjčeným nákladním automobilem v Praze 7, na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové), na úsek chodníku před domem č. 9., sloužící jako stanice tramvaje. V té době čekalo na tramvaj přibližně 25 lidí. Jen shodou náhod nebyl počet obětí vyšší. Motivem jejího jednání byla nenávist ke společnosti. Rozsáhlým vyšetřováním byla vyloučena verze o selhání řidičky nebo vozidla, stejně jako politický motiv.

Hepnarová pocházela z dobře situované rodiny. Její otec byl bankovní úředník, matka zubní lékařka. V základní škole se výborně učila. V pozdějších letech si přestala rozumět s rodiči a okolím. Pak následovaly potíže s navázáním jakéhokoliv kontaktu s lidmi. Jak uvedla, celý svět se ji stal nepřítelem. V červnu 1964 se pokusila o sebevraždu léky. Rok se léčila v psychiatrické léčebně.

"Kdybych odešla jako neznámý sebevrah, bylo by to pro vás příliš laciné. A protože společnost je tak velký suverén, že není schopna sama sebe obsloužit, bývá někdy souzena soukromě... Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím."
(Z dopisu O. Hepnarové ze 7. 7. 1973)

Hepnarová jednala chladnokrevně a promyšleně. Když přijela k místu, kde chtěla spáchat svůj čin zjistila, že ve stanici stojí tramvaj a nebyl tu pro její záměr dostatečný počet lidí. Proto místem pouze projela. O několik minut později se vrátila a svůj záměr dokončila.
Místo tragédie

Místo tragédie


"Nepřekážely zde žádná auta ani tramvaje, cesta byla zkrátka volná. V tom okamžiku jsem se rozhodla, že právě teď to provedu. Strhla jsem řízení doprava na chodník, zde jsem řízení vyrovnala a jela jsem po chodníku, vjela jsem do hloučku lidí a přejížděla je."
(z výpovědi obviněné)

Přestože Hepnarová měla velmi zkušeného obhájce vůbec s ním během přípravného řízení a soudu nespolupracovala. Nelitovala svého činu, prohlašovala se za duševně normální, u soudu se snažila přednést řeč své obžaloby vůči společnosti.
"Jestliže má společnost svědomí ničit jednotlivce, tak naopak jednotlivec má to svědomí ničit společnost."

"Chtěla jsem se pomstít celé společnosti, včetně své rodiny, neboť všichni se ke mně chovají nepřátelsky".

"Po činu u mě nastalo určité uvolnění a spokojenost, že se mi plánovaný akt msty vydařil."
(Vyňatky z výpovědi obviněné)

Dne 6.dubna 1974 uznal Městský soud v Praze Olgu Hepnarovou vinnou z osminásobné vraždy podle paragratu 219 a odsoudil ji k trestu smrti. Hepnarová rozsudek přijala. Z podnětu její matky bylo provedeno odvolací řízení u Nejvyšiho soudu ČSR, který rozsudek potvrdil. Vzhledem k absolutnímu trestu musel celý případ přezkoumat Nejvyšší soud ČSSR. Soud překvalifikal jednání Olgy Hepnarové z trestného činu vraždy podle § 219 trestního zákona na trestný čin obecného ohrožení podle § 179 trestního zákona. 3. března 1975 zamítl prezident republiky Gustáv Husák žádost matky Olgy Hepnarové o milost pro její dceru.

"Trestu smrti se nebojím a přijímám ho"

(Slova Olgy Hepnerové po vynesení rozsudku, která několikrát zopakovala)

Olga Hepnarová byla popravena 12. března 1975 ve věznici na Pankráci. Z popravy měla šílený strach. Kladla fyzický odpor a nakonec musela být na popraviště dovlečena...
Já osobně jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu. Tak dlouho objížděla Štrosmajerák, až tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, že si dodala kuráž a napálila do nich dodávku... Než jsem ji dovedl a oběsil, podělala se mi a pomočila a pozvracela tak, že mi toto mé řemeslo zhnusila... Proto jsem proti trestu smrti."
(slova kata, který popravoval O. Hepnarovou, tak jak je zachytil B. Hrabal)
Ratíškovice 30.červen 1931 - popraven v dubnu 1975 v Praze

 

*******************************************************

Vojtěch Běloch - pedofil a vrah
Vojtěch Běloch v prosinci 1973 ve svém bytě v Dubňanech u Hodonína dvakrát pohlavně zneužil žákyni 1. třídy Marcelu Konečnou a poté ji ze strachu před prozrazením uškrtil. Veřejnost byla vraždou dítěte pobouřena a peticí zaslanou soudu žádala jeho smrt. Dokonce hrozilo nebezpečí, že bude při rekunstrukci činu místními občany lynčován...

Vojtěch Běloch vychodil pouze 5. tříd základní školy. V době činu měl 42 let, byl ženat, měl 3 děti a pracoval jako horník v lignitových dolech v Šardicích. V roce 1958 byl odsouzen na 10 let vězení za pohlavní zneužítí tří dětí ve věku 8 - 11 let. Po pěti letech byl však z vězení podmíněně propuštěn na šestiletou zkušební dobu. Jeden z důvodů jeho předčasného propuštění z vězení bylo 17 kázeňských odměn... V roce 1965 - tedy ve zkušební době - byl znovu odsouzen za pohlavní zneužití 10 leté školačky na 18 měsíců vězení. K tomuto trestu mu bylo připočítáno i pět podmíněně prominutých let. Amnestií tehdejšího prezidenta republiky ze dne 9.5.1965 mu byl trest zkrácen o 18 měsíců. Celkem si tedy Vojtěch Běloch za pohlavní zneužívání dětí odpykal trest v délce 10 roků. Propuštěn byl na jaře 1970.
Marcelka Konečná (6 let) Marcelka Konečná - oběť Vojtěcha Bělocha
Svou poslední oběť potkal pedofil Běloch ve středu 5. prosince 1973 krátce po 12. hodině, když se vracela lesní cestou ze školy. Pod záminkou, že ji ukáže obrázky z pohádkové knížky lákal dítě do bytu. Přirozenou nedůvěru malé Marcelky k cizím lidem zlomil ujištěním, že v jeho bytě je také její maminka. Aby nebudil pozornost, že jde s malým dítětem, přikázal ji, aby šla deset metrů za ním...
Po příchodu do svého bytu ji přes její odpor a pláč dvakrát pohlavně zneužil a pak uškrtil. Krátce po vraždě odešel Běloch z bytu a šel si do obchodu koupit láhvové pivo. Potkal také několik lidí, čímž si vytvořil na kritickou dobu alibi. V tu dobu byla již malá Marcelka hledána svým otcem.

Pohled na dům, kde byla Marcelka zavražděna
Dům, ve kterém byla Marcelka zavražděna
Poté, co si opatřil alibi, vrátil se do bytu. Tělo mrtvé vložil do jutového pytle, počkal až se setmí a pak ji za tmy odvezl na malém motocyklu do lesa. Bylo to právě v době, kdy ji občané společně s policí začali hledat... V lese mrtvolku zahrabal, místo přikryl větvemi a kabátek, školní brašnu a další věci dítěte rozházel po širokém okolí města. Mrtvolka dítěte byla nalezena až po sedmidenním systematického pátrání za účasti více jak 200 občanů města, policistů a vojáků. Mnozí lidé si kvůli nalezení dítěte vzali dovolenou a pracovní volno. Mezitím však byl již Vojtěch Běloch - díky špičkové práci kriminalistů - ve vazbě, kde se pološeptem modlil, aby napadl sníh. To proto, aby se mrtvolka Marcely Konečné nenašla.

Během vyšetřování nejméně desetkrát změnil svou výpověď. Navíc přiznával další případy pohlavního zneužití dětí. Dokonce uvedl, že sexuálně napadl neznámou ženu, kterou pak v řece utopil. Přestože byla skutečně nalezena utopená žena, důslednými prověrkami, kriminalistickými postupy a metodami bylo bezpečně zjištěno, že tyto případy si buď vymyslel, nebo nemohl být v žádném případě jejich pachatelem. Jeho vědomé lhaní prokázali i psychologové a psychiatři. Sexuologové u něj zjistili pedofilní deviacii s prvky fetišismu. Jeho resocializaci (nápravu) označili znalci za nemožnou.
Soud, kromě trestu smrti uložil vrahu Vojtěchu Bělochovi, aby rodičům zavražděného dítěte uhradil částku ve výši 7.089,10 Kčs. Nikdy ji nezaplatil...

František Tégler - trest smrti
narodený 29. marca 1952 (Doln
**********************************************************
y Kubin) - popraven 25. septembra 1980 v Bratislave

František Tégler
František Tégler pochádzal zo 7 súrodencov, ledva ukončil 5 tried základnej školy a vyučil sa za krajčíra. Predtým ako sa zamestnal v družstve v Pucove, bol dva roky závozníkom v ČSAD v Dolnom Kubíne. Tento ošetrovateľ oviec nebol človekom, ktorý si ihneď získal sympatie okolia. Bol neznášanlivý, výbušný bitkár. To by sa snáď ešte dalo akceptovať, ale už nie to, že ako 17 ročný zneužil a beštiálne zavraždil maloletého chlapčeka.

Stalo sa to v jeden marcový podvečer roku 1968 v lese Stráň pri Dolnom Kubíne. Chlapca vylákal do lesa, povyzliekal ho a pri brutálnom znásilnení mu spôsobil trhliny v konečníku. Potom na strom uviazal povraz, chlapcovi stojacemu na pni založil slučku na krk, podkopol mu nohy a obesil ho. Keďže v čase spáchania vraždy nebol Tégler plnoletý, odsúdili ho iba na 7 rokov odňatia slobody. Ani tie ho nenapravili. Ešte počas výkonu trestu bol odsúdený na 9 mesiacov za zranenie spoluväzňa a pre prečin marenia výkonu úradného rozhodnutia.

Cesta, ktorá ho doviedla až pod šibenicu sa začala celkom nenápadne. Desiateho marca 1979 predpoludním Fero navrhol kolegom, aby sa zložili a kúpili nejakú fľašu. Ako prvý prispel drobnými do "fondu" a hneď si spomenul, že netreba ani chodiť ďaleko, veď kúpili sedmičku vodky jednému inžinierovi k narodeninám. Ten si ale práve vybral dovolenku, tak Tégler vodku od kolegyne hneď odkúpil. Začala sa skladačka. Kolega Ján ale nemal drobné. Zo zadného vrecka nohavíc vytiahol zväzok päťstoviek a zahlásil, že nemá mince, len „hrubé“. Ferovi sa hneď rozžiarili oči a ožil.

"Jano, načo nosíš toľko peňazí pri sebe?", pýtali sa kolegovia. "Potrebujem ich na stavebný materiál", odpovedal netušiac, že už žiadnu stavbu nikdy nedokončí. V iných situáciách nie práve najinteligentnejší Fero bleskovo vymyslel plán, ako sa dostane k peniazom. Z prezliekárne vezme sekeru, Jana omráči a peniaze si vezme. Okamžite sa dohodol s vrátnikom Ondrejom, že za neho bude mať službu až do rána. Potom už len striehol na Jána, kedy pôjde domov. Bolo asi štvrť na osem, už sa stmievalo, keď sa Jano pobral domov do obce Pokrývač. Do dediny to už nemal ďaleko, keď sa Fero k nemu zozadu prikradol a udrel ho ostrou časťou sekery do hlavy. Téglerovi to celkom podľa plánu nevyšlo, pretože Jano zvrieskol od bolesti a rozutekal sa k dedine. Fero ho dobehol, zvalil na zem a začali sa biť. Kotúľajúc sa po svahu dole k potoku ho Jano spoznal a oslovil: "Fero, čo to robíš?", čo ho stálo život. Tégler nepotreboval svedka, tak ho chladnokrvne začal mlátiť tupou časťou sekery po hlave až kým Jano nezomrel. Keď sa už nehýbal a nechrčal, Fero mu prezrel vrecká na kabáte. Tam bolo len plastové púzdro s dokladmi, ktoré odhodil. Mŕtvolu otočil na brucho a v zadnom vrecku nohavíc našiel vytúžených 7 000 korún. Cez pole sa vrátil na družstvo. Sekeru vrátil na miesto a ukradnutú peňaženku spálil v peci v prezliekárni. Akoby sa nič nebolo stalo, do rána ostal v službe. Z ukradnutých peňazí v priebehu dňa minul 1 200 korún a zyšok si odložil doma v posteli.

Keď sa Ján ráno nevrátil z práce, začala byť jeho manželka netrpezlivá, veď to nebývalo jeho zvykom. Ale ako sa vraví, náhoda je blbec a keď išla hľadať manžela, stretla kúsok za dedinou práve Fera. Opýtala sa ho, či nevie, kde je Ján a Tégler len odvrkol, že "čo je jeho po tom". Šla na družstvo, kde jej povedali, že Jano odišiel domov ešte večer. Už tušila, že sa niečo stalo. Zorganizovala Jánovych kolegov, jeho brata Juraja a vybrali sa ho hľadať. Najprv našli jeho čiapku, potom tašku a nakoniec aj Jána. Téglerovi kolegovia samozrejme vedeli o tom, čo je Fero zač, tak sa stal prvým podozrivým z vraždy obľúbeného a pracovitého Jána.                                   Zavražděný Ján Kaco

Ján Kaco
Františka Téglera zatkli hneď druhý deň po čine. Ani nezatĺkal, veď pri domovej prehliadke policajti našli 5 820 korún a pri prezliekárni na družstve krvavú sekeru.

"Peniaze, ktoré som zarábal mi nestačili, musel som si požičiavať od kolegov na družstve. Všetky peniaze som dával matke, splácala veľa pôžičiek. Jána som nechcel zabiť. Iba omráčiť a vziať mu peniaze. Že ho zabijem som sa rozhodol až keď ma oslovil krstným menom. Zľakol som sa, že ma udá", vyhováral sa František pri výsluchu. Ako "poľahčujúcu" okolnosť uviedol, že ukradol len 6 000 korún, nie sedem. V inej výpovedi uviedol, že svoju obeť zavraždil od zlosti, lebo ju nevládal premôcť a vziať jej peniaze.

Manželka zavraždeného vypovedala aj o vzťahu Téglera a jej manžela. Vychádzali spolu dobre. Manžel ho asi trikrát pozval na návštevu a pohostil ho. Mal ho rád a rozprával o ňom len v dobrom, že ani nepije a je tichý, utiahnutý. Manželia ho považovali za slušného človeka.Podľa ďalšej svedkyne - Viery G. sa o Téglerovi vedelo, že nevypije ani pivo a čudné bolo, že zrazu navrhol "skladačku" a štedro nalieval do poldecákov vodku. Zarazila ju aj iná vec. Keď zavraždený vytiahol z peňaženky peniaze a ukázal ich ostatným kolegom, podľa nej tam mal iste aspoň 7 päťstokorunáčok. Tégler ju opravil, že Jano má u seba 7 000. Mal to presne spočítané...

rah predvázá, ako zavraždil Jána Kaca Rekonštrukcia

Príčinou smrti Jána Kacu bolo zlyhanie pre život dôležitých centier mozgu pri mnohopočetných zlomeninách klenby na spodine lebečnej, rozdrvením čelových lalokov mozgu, vyhreznutí časti mozgového tkaniva, masívnom pomliaždení mozgu, krvácaním do mozgu a jeho podobalov po napadnutí druhou osobou. To spôsobilo bezprostrednú smrť poškodeného.

Znalci o Téglerovi konštatovali, že jeho osobnosť je anomálna - niektoré vyššie city osobnosti sú nevyvinuté. Nevyvinutá je aj základná hodnotová orientácia k všeobecne platným a uznávaným hodnotám. U obvineného nejde o psychopatickú osobnosť. Pokiaľ takáto diagnóza bola u neho stanovená v minulosti v súvislosti s prvou vraždou, tak vyplynula z toho, že pri prvom trestnom čine išlo o 16 ročného človeka s nevyzretou osobnosťou. Intelektové schopnosti obvineného sú v pásme mentálnej subnormy. Znalci nezistili chorobnú závislosť obvineného na alkoholických nápojoch, či iných drogách a nezistili ani psychopatologické prejavy, ktoré by sa mohli odraziť v motivácii činu. Skonštatovali, že obvinený netrpí žiadnou duševnou chorobou a v čase činu mohol rozpoznať nebezpečenstvo svojho konania pre spoločnosť a svoje konanie mohol ovládať.

Vzhľadom na skutočnosť, že Tégler už bol predtým odsúdený za trestný čin vraždy a že znovu spáchal taký istý trestný čin a to v pomerne krátkej dobe po prvej vražde, bol hodnotený ako obzvlášť nebezpečný recidivista. Znalci psychiatri sa vyslovili pre zlú sociálnu prognózu. Na obvineného pozitívne nevplýval ani dlhodobý výkon trestu a vzhľadom na psychiatricky nalez u neho neprichádzala do úvahy ani ochranná liečba. Tégler ani v mieste bydliska nepožíval dobrú povesť. Hodnotili ho ako osobu, ktorá sa stráni ľudí a je nebezpečná pre jednotlivca. Už v detstve páchal výtržnosti, bol problémový. Posledný a predchádzajúci zamestnávateľ ho hodnotili ako osobu uzavretej povahy. Bližšie ho nevedeli hodnotiť.Krajský súd odsúdil Františka Téglera na trest smrti. Ako jeden z mála takto odsúdených sa neodvolal. Trest smrti vykonali 25. septembra 1980.

 **********************************************************

narozen 1969 - Praha

Jiří Straka - trojnásobný vah
Jiří Straka ve věku 16 let napadl v době od 17. února do 16. května 1985 celkem 11 žen. Tři ženy jeho útok nepřežily. Na dvou ženách se o vraždu pokusil. Motivem jeho útoků byla abnormální sexuální agresivita se sklonem k sadismu až nekrosadismu. Kromě těchto útoků byl souzen také pro pět skutků znásilnění, tří loupeže a šest krádeží. Všechny vraždy, které Straka spáchal vyvolaly značný neklid pražských žen a zvláště pak žen mimopražských, které se měly zúčastnit nácviku spartakiády. Z tohoto důvodu je také nazýván "spartakiádním vrahem". Jako mladistvý byl Jiří Straka odsouzen k nejvyššímu možnému trestu, který mu mohl být uložen - odnětí svobody v trvání 10 let. Zároveň mu bylo uloženo ochranné psychiatricko - sexuologické léčení. Pokud by byl v době činu o dva roky starší, byl by zřejmě odsouzen k trestu smrti.

Jiří Straka pocházel ze tří sourozenců a z úplné a spořádané rodiny. Otec byl zedníkem, který často pracoval v zahraničí a matka skladovou dělnicí. Převážně byl vychováván matkou, která byla na něho přísná. Často byl za různé přestupky tělesně trestán. Přestože měl nadprůměrné inteligenční schopnosti (IQ = 125), základní školu absolvoval s průměrným prospěchem. V září roku 1983 nastoupil do internátního hornického učiliště ve Stochově u Kladna v oboru horník - mechanizátor. Jeho studijní výsledky byly průměrné. V učilišti se dopustil též několika drobných krádeží.

Prvního útoku proti ženě se dopustil 17. února 1985 kolem 21. hodiny v Praze na cestičce v zalesněné rokli v blízkosti ul. Novodvorská. Po krátkém sledování napadl 20letou restaurátorku, povalil ji na zem a začal ji škrtit. Žena se usilovně bránila. Asi po pěti minutách zápasu v aktivním útoku Straka ustal, ale zůstal na ženě ležet. Napadené se podařilo navázat se Strakou verbální kontakt a přemluvila ho, aby šel s ní do bytu. Tak se dostali na osvětlené místo a k prvním obytným domům s rozsvícenými okny. Když se jí snažil rozepnout zimní bundu, vyhrnout sukni a líbat, vykřikla. Straka se zalekl, že by mohl přijít napadené někdo na pomoc a od dalšího ataku upustil a z místa beze slova odešel. Pak odjel nočním vlakem na internát. Strakovo jednání napadená žena vůbec nepovažovala za nebezpečné a policii útok vůbec nehlásila. V souvislosti s pátráním po pachateli pozdějších vražd byla kriminalisty tato žena zjištěna a poskytla policii podrobný popis Jiřího Straky, který napomohl k jeho dopadení.

Téměř na stejném místě 8. dubna 1985 (na Velikonoční pondělí) zezadu napadl 23letou ženu a začal ji škrtit až upadla do bezvědomí. Odtáhl ji mimo cestu mezi stromy a křoví. Protože se začala hýbat, nacpal ji do úst hlínu a listí. Pak ji svlékl a vykonal na ni soulož. Protože po násilné souloži ještě vykazovala známky života, listím ji ucpal nosní dírky a do úst ji přidal hlínu, kamení a nakonec i kalhotky. Než z místa činu odešel, oběť otočil na břicho, z krku ji strhl stříbrný řetízek a zaházel listím. Šaty oběti prohledal. Našel pouze zapalovač, který si ponechal. Řetízek pak nosil na svém krku. Po činu odjel na nádraží a poté ranním vlakem na učiliště.

Poloha zavražděné Alice P.

Policejní fotografie z místa činu
O necelý měsíc později - 4. května 1985 jel po půlnoci tramvají. V tramvaji všiml si ženy. Když zastávku před konečnou v Praze - Hloubětíně vystoupila, vystoupil také a začal ji sledovat. Když se blížila ke svému domovu a začala hledat klíče od bytu, zezadu na ní zaútočil, začal ji škrtit a odtáhl za zaparkované dodávkové auto s plachtou. Pak ji přineseným provazem omotal krk a provaz zavázal na dva uzly. Ženu v bezvědomí vtáhl pod plachtu dodávkového auta. Ještě předtím ji však stáhl z ruky dva stříbrné náramky, dva prsteny a digitální hodinky. Protože zjistil, že žena je mnohem starší, než si představoval (54 let), od znásilnění upustil. Ženě vzal igelitovou tašku a kabelku a odešel k tramvajové zastávce. Pod pouliční lampou zkontroloval tašku a kabelku. Vzal si pouze cigarety a 950,- Kčs. Šperky odhodil do křoví, kabelku a tašku vhodil do kanálu a odjel tramvají do města. Ve stanici Sokolovská vystoupil. Ženě se naštěstí podařilo se škrtidlem na krku, které nepomhla vlastními silami odstranit zazvonit na domovní zvonek jednoho domu a přivolat pomoc.

Místo nálezu MUDr. Věry F.Místo nálezu MUDr. Věry F.

Po krátké chvíli Straka zaútočil znovu. Opět na stanici Sokolovské nasedl do tramvaje a opět jel směrem na Hloubětín. Vystoupil však o zastávku dříve, než před tím. Spolu s ním vystoupila 30letá lékařka. Ve vzdálenosti 10 metrů ji začal sledovat a když došla k méně frekventovanému místu, zezadu ji chytil za krk a zatáhl ji za blok domů. Protože se žena usilovně bránila, vzal do ruky její botu a podpatkem ji několikrát udeřil do hlavy až upadla do bezvědomí. Pak ji svlékl a vykonal na ni soulož. Když zjistil, že se žena z bezvědomí probírá, klekl ji na krk, z podprsenky utrhl ramínko a omotal jí ho kolem krku. Pod krkem pak udělal dva uzly. Ženě pak z kabelky a igelitové tašky odcizil 200,- Kčs a cigarety. Ostatní věci zahodil. Pak odjel tramvají zpět do města a odtud pak ranním vlakem do učiliště. Tehdejšímu prokurátorovi uvedl, že ramínko podprsenky utahoval velkou silou, protože ji chtěl zabít, aby ho "neprozradila".

Poloha zavražděné ženy v Dejvicích

 

Nález zavražděné Marty M.
Poslední vražedný útok Jiří Straka provedl 16. května 1985. Doma si vzal 70 cm cm provaz a matce řekl, že odjíždí do internátu. Zatím se potuloval po Praze. V nočních hodinách chodil po Dejvicích. Poblíž parku potkal 30letou ženu a opět ji začal sledovat. Po chvíli zaútočil. Zezadu ji chytil za krk, vtáhl ji do domu a pak do sklepa. Tam ji položil na zem a stáhl ji krk připraveným provazem. Pak ji svlékl a vykonal na ni soulož. Žena chroptěla, hýbala se, ale aktivně se nebránila. Proto ji páskem jejího svetru stáhl krk. O šest dnů později byl v učilišti zatčen. Více než stovka výslechů, znaleckých posudků a dalších šetření dokazovalo, že Jiří Straka - pokud by nebyl zatčen - vraždil by znovu...

Kromě těchto útoků napadl 15. března 1985 večer 18letou studentku, kterou chtěl pouze okrást. Když odemykala vstupní dveře domu, udeřil ji zezadu dlažební kostkou do hlavy. Když dívka upadla na zem a začala volat o pomoc, vytrhl ji igelitovou tašku a utekl. V tašce našel 260,- Kčs, 10 tuzexových bonů a sušenky, které hned za rohem domu snědl. Ostatní věci z tašky zahodil.

O deset dnů později v úmyslu odcizit ženě kabelku, napadl v noci 19letou studentku tím způsobem, že ji zezadu sevřel kolem paží, povalil na záda a snažil se jí strhnout kabelku z ramene. Studentka však kabelku pevně držela a volala o pomoc. Kabelku se mu podařilo vytrhnout až na potřetí. Navíc ho studentka pronásledovala a teprve o několik ulic od místa přepadení se mu podařilo zmizet s očí pronásledovatelky.

Další napadenou byla 18letá dívka, kterou se Straka pokusil znásilnit dne 2. dubna 1985 po půlnoci. Dívka však v tomto případě Straku přímo na tramvajové zastávce oslovila s dotazem, kdy jede tramvaj. Straka jí nabídl doprovod, "aby se jí něco nestalo". Před domem ji bránil vejít do dveří a začal ji osahávat. Když křikla, že zavolá pomoc, Straka ji pustil. Když však strčila klíč do zámku, Straka ji chytil zezadu za krk a tiskl ho až do jejího bezvědomí. Když se probrala, zjistila, že je svlékána a navrhla mu, aby šli do domu. Na chodbě domu využila chvilkové nepozornosti útočníka, vběhla do zvýšeného přízemí a zazvonila na zvonky nájemníků. Straka ji vynadal a vyběhl z domu. Přitom ji však odcizil tašku s doklady a peněženku s 500,- Kčs.

Straka předvádí, jak odvlekl Alici P.

Jiří Straka při vyšetřování svých skutků spolupracoval a podrobně a ochotně popisoval jednotlivé útoky, aniž by pociťoval jakoukoliv lítost. Podle psychiatrů byla jeho zvláštní vlastností úplná amorálnost a absence citu, přičemž ve zjištěném rozsahu jsou tyto vlastnosti vzácné i u jiných dospělých pachatelů vražd. Strakovu nebezpečnost zvyšovala velmi dobrá inteligence, rychlá orientace, pohotové jednání, nebojácnost, dobré tělesné vybavení a klamný zevnějšek (v době činu 16 let). Při jedné z rekonstrukcí na místě činu žádali občané policisty o vydání Jiřího Straky k "lynčování". Napaden byl také ve věznici. Spoluvězni mu údajně rozkopali genitálie.
Straka při rekonstrukci vraždy Alice P.

Policejní fotografie Jiřího Straky Jiří Straka v roce 2001
Policejní fotografie Jiřího Straky z roku 1985                                                                   Jiří Straka v roce 2001
 
V květnu 1994 byl Straka z vězení propuštěn (díky amnestii prezidenta Václava Havla o rok dříve) a umístěn do uzavřeného sexuologického oddělení psychiatrické léčebny v Praze - Bohnicích, kde se podrobuje ochranné psychiatrické a sexuologické léčbě. Ještě ve věznici se podrobil kastraci. Stereotaktickou operaci (chirurgický zákrok na mozku) však odmítl. V současné době má Jiří Straka možnost dlouhodobých (i několikadenních) vycházek. Pomocí inzerátu si našel o dva roky starší přítelkyni, která je matkou tří dětí. Ve věznici se vyučil pekařem, dal se pokřtít a začal se zajímat o evangelickou víru. Rodiče se po soudním verdiktu odstěhovali z Prahy na Moravu a nikdy se nevyrovnalili s činy svýho syna. Ze dvou nezávislých zdrojů bylo zjištěno, že v psychiatrické léčebně zkoušel drogy...
 
**********************************************************
Miroslav Somora
Miroslav Somora
popraven 9. srpna 1976
 Muž na obrázku zavraždil 9. srpna 1976 dvě stopařky. Jejich těla pak ukryl na veřejné skládce u Valašských Klobouk. Kromě dvonásobné vraždy mu bylo prokázáno i znásilnění. Veřejnost byla po nálezu mrtvol pobouřena a sama událost se stala námětem k celovečernímu filmu s názvem "Smrt stopařek"

Miroslav Somora (narozen 1944) z Tepličky nad Váhom byl odsouzen za svůj čin k trestu smrti a za necelé dva roky později popraven. V době činu byl již 11 let ženatý a měl dvě děti. V minulosti - před spácháním dvojnásobné vraždy - byl několikrát trestán za loupežná přepadení, krádeže a znásilnění. V době výkonu trestu se mu podařilo uprchnout z vězení a rovněž utekl s psychiatrické léčebny, kam byl soudem poslán na sexuologické léčení.

Den před spácháním dvojnásobné vraždy Somora znásilnil na Slovensku u Bernálokova stopařku. V nočních hodinách pak s nákladním vozidlem zajel do Trenčína, kde zaparkova před nádražím. Kolem druhé hodiny po půlnoci byl požádán dvěmi 20 letými dívkami o svezení do Strečna. Obě dívky měly namířeno do Tater, kde hodlaly strávit dovolenou.

Fotografie obětí Miroslava SomoryTatiana Gangurová Viera Kukulská

 

 

 

 

 

 


Viera Kukulská 29.11.1956-9.8.1976                        Tatiana Gangurová 9.9.1956-9.8.1976

Když za Trenčinanskou Teplou dívky usnuly, Somora vytáhl zpod sedadla masivní utahovací klíč na kola nákladního automobilu a začal s ním dívky v kabině auta mlátit. Když po úderech do hlavy upadly do bezvědomí, vzal nůž dlouhý 30 cm a dívky ubodal. Nůž vedl proti obětem takovou silou, že se mu nůž při bodání zlomil. Na jedné z mrtvých dívek, kterou navíc spoutal na rukách, nakonec vykonal soulož. Mrtvoly dívek odvezl až do Valašských Klobouk, kde je na skládce odpadu zahrabal. Ještě předtím je svlékl do naha, aby ztížil jejich identifikaci.
 
Miroslav Somora byl zatčen o dva dny později a to ve chvíli, kdy vodou smýval krev v kabině řidiče a chystal se celou kabinu přestříkat novou barvou. Žádná dramatická honička se střelbou znázorněná ve filmu "Smrt stopařek" se nekonala. Somora odešel s kriminalisty jako beránek...
Auto, ve kterém obě dívky našly svou smrt
Místo nálezu zavražděných dívek
Policejní fotografie z místa nálezu zavražděných dívek

 

 

 

 

Vraždy Somora v plném rozsahu doznal a při výslechu do protokolu doslova uvedl: „Ani moc nekřičely. Brzy zůstaly bezvládně ležet. Jedna na sedadle, druhá pod ním. Potom jsem vzal nůž, dlouhý asi 30 cm a začal obě ležící dívky bodat. Kam a kolikrát jsem bodl, si už nepamatuji."

**********************************************************

Narozen 6. září 1956 Brno


Roman Kučerovský
Roman Kučerovský - bývalý zápasník ve volném stylu - zavraždil 4. dubna 1984 svou přítelkyni v jejím bytě. Její tělo rozřezal a pokusil se spálit. Některé části těla odnesl v kufru k řece Svratce, kde je vhodil do vody. Část těla o váze 22 kg si odnesl domů. Za svůj čin byl odsouzen k 24 letům vězení. Roman Kučerovský byl před vraždou 2 krát soudně trestán a od roku 1975 evidován pro alkoholovou a toluenovou toxikománii. V den vraždy vnikl vyražením dveří do bytu přítelkyně a přinesenou čepelí nože ji dvakrát bodl do hrudníku. Tříletému synovi Jitky Bezděkové přikázal, aby se schoval pod přikrývku a poté ji uřízl hlavu. Sekerkou, kterou v bytě našel začal tělo dělit. Hlavu rozpůlil a vyjmul mozek. Z jednotlivých části těla stahoval kůži a zbytky svaloviny a tkání pálil v kuchyňských kamnech. V kamnech také spálil kabát a boty oběti.

krátce po za. Oběť Romana Kučerovksého - Jitka Bezděková

Protože zjistil, že se mu tělo bezezbytku nepodaří spálit, vytáhl z kamen ohořelé zbytky těla a uložil je do kufru. K nim přiložil ještě další části těla, včetně jater a plic. S kufrem pak odešel k řece Svratce, kde obsah kufru vysypal do vody. Od řeky se vrátil na místo vraždy a odnesl zbytek těla o váze 22 kg včetně mozkové tkáně, levé plíce, jater a obou ledvin do svého bytu. Po svém odchodu se pokusil byt přítelkyně i s dítětem zapálit. Díky všímavosti souseda byl chlapec zachráněn a požár záhy uhašen.
Fotografie z místa činu, které zachycuji části lidských tkání Fotografie z místa činu, které zachycuji části lidských tkání
Roman Kučerovský byl zatčen ještě v den vraždy ve svém zdevastovaném bytě, ve kterém chyběl nábytek, značná část podlahy, zárubně dveří i části zdiva. Na sobě měl pouze dámské punčochové kalhoty a byl umazán krví. V průběhu vyšetřování se neustále pokoušel fyzicky napadnout policisty i znalce a jakoukoliv účast na vraždě popíral. Teprve po čtyřech měsících se znalcům zkoumající jeho duševní stav k činu doznal a také uvedl další okolnosti případu. Po jeho výpovědi pak byla z řeky vylovena část levé nohy oběti. Motiv jeho činu a zvláště pak jeho jednání po činu nebylo zcela spolehlivě objasněno. V žádném případě se nejednalo o sexuálně motivovaný čin. Roman Kučerovský byl na základě rozsáhlé amnestie v roce 1990 propuštěn. Ze svého trestu si tedy odpykal pouhých 6 let...
Vyšetřovatel
Kusy odřezaných částí z těla Jitky Bezděkové 









vyšetřovatel případu
lních končetin

 

 

Čerpané z: http://www.spsmvbr.cz/cesky/os_stranky/jedlicka/muzeumzla/hepnar/hepnaro.htm